Iqrith - Vyhnání a návrat křesťanských Palestinců

Během bojů, které doprovázely založení Izraele, byla sionistickými komandy vyhnána z vlasti polovina palestinského národa. Výjimkou nebyli ani křesťanští domorodí obyvatelé Palestiny. Jednou z opuštěných a zničených křesťanských vesnic je Iqrith. Toto je příběh jejího znovuzrození.

V listopadu 1948 (v průběhu války) přišli izraelští vojáci do vesnice Iqrith a přikázali obyvatelům opustit vesnici, prý kvůli jejich bezpečnosti. Její necelých 500 obyvatelů poslechlo. S sebou si vzali pouze pár věcí, armáda jim totiž nalhala, že po dvou týdnech se budou moci vrátit domů. Ta ale území vesnice vyhlásila za vojenskou zónu a vesničanům návrat zakázala.

Izraelští vojáci v Iqrithu

Většinu z nich nevyhnali za hranice státu, ale „pouze“ do sousedních vesnic. Po válce se tedy stali občany Izraele (Palestinci, kteří byli vyhnáni ze svých vesnic a pozemků, ale zůstali v hranicích Izraele, se obvykle označují jako „vnitřně přesídlení obyvatelé“). Nejvyšší soud v roce 1951 potvrdil jejich právo na návrat, ale izraelská armáda krátce na to, přesně na Vánoce toho roku, vesnici vybombardovala a srovnala se zemí. Nechala stát pouze kostel a hřbitov. Stát si území jejich vesnice přivlastnil. Několikaleté soudní tahanice, které následovaly, skončily před přibližně deseti lety, když nejvyšší soud jejich žádost na navrácení půdy odmítl. Povolil jim pouze účast na mších v kostele a pochovávání mrtvých na hřbitově.

Vesnici svých předků představuje svým divákům i Maha, mladá palestinská křesťanka, populární učitelka jazyků žijící v Itálii:
 

.

Obyvatelů, kteří svůj původ vyvozují z Iqrithu, je dnes okolo 1500. Téměř všichni se chtějí vrátit do své vesnice. Walaa Sbait, mladý učitel pracující v Haifě, říká: „V současnosti se můžeme vrátit jen v rakvi, ale my tu chceme žít.“ Nemi Aškar dodává: „Jsme uprchlíky ve vlastní zemi.“ Otec Souhail Khoury, farář kostela v Iqrithu, říká, že vyrůstal na vzpomínkách svých rodičů na jejich starou zem. „Všichni jsme už v různých vesnicích a městech, ale toto je místo, kde se stále každý měsíc scházíme jako rodina. Toto je místo, které nazýváme domovem.“

Před dvěma lety začala skupina mladých Palestinců původem z Iqrithu uskutečňovat sen o návratu do vesnice svých předků. Nastěhovali se zpět do vesnice, nepřetržitě ji obývají a postupně ji oživují. Bydlí v budově u kostela, vysazují nové stromy a plodiny, kterými se živí, upravují okolí kostela, staví další stavby – většinu jejich práce izraelská armáda pravidelně bourá a ničí. Napříč všem překážkám ze strany státu jsou rozhodnuti pokračovat ve zvelebovaní své vesnice.

Aby vesnice žila, organizují v ní i kulturní akce. Kromě každoměsíčních mší (tady mše z Vánoc 2011 k 60. výročí vybombardování vesnice) aktivisté organizují letní tábor pro mladé potomky Iqrithčanů, na kterém jim jejich staří rodiče vyprávějí o životě ve vesnici před vyhnáním, o vyhnání a o boji za návrat (tak jako to dělá jeden z nich na kameru). Setkávají se zde i s židovskými mírovými aktivisty.

Jednou z podobných akcí byl tento fotbalový zápas. Mladá generace Iqrithčanů skanduje „chceme se vrátit do Iqrithu“, nebo „naší vlajkou je vlajka Palestiny“. Před zápasem hráči zpívají hymnu Palestiny, po zápase skandují „vracíme se, vracíme se“.

Nevíme, zda se Iqrithčanům podaří splnit si sen o obnovení jejich vesnice. V tomto případě ale platí, že cesta je zároveň i cílem. Jejich boj za obnovení vesnice je způsob, jak udržet svoji palestinskou křesťanskou identitu, kterou se izraelská vláda pokouší smazat. Minulost a současnost Iqrithu je připomínkou toho, že Izraelská agrese vůči původním obyvatelům Palestiny byla a je namířená i proti vlastním občanům arabského původu (v rozporu s tvrzeními obhájců Izraele, kteří tvrdí, že Izrael garantuje svým arabským občanům stejné práva jako občanům židovským) tedy i proti palestinským křesťanům.

V průběhu války, která doprovázela založení Izraele, sionistické vojenské oddíly vykonávaly to, co se dnes nazývá etnické čistky: masakrovaly a vyháněly palestinské civilisty, aby získaly co největší území pro svůj stát. Začaly to dělat ještě před vyhlášením nezávislosti Izraele a před začátkem války mezi Izraelem a arabskými státy, dělaly to v průběhu války a dělaly to i v době poválečné. Nakba, katastrofa, která se stala, postihla a dodnes postihuje i palestinské křesťany a i ostatní arabské občany Izraele. 15. Května si připomeneme její 66. Výročí.

Autor článku: Kamil Kandalaft
Překlad: Karim Younis

Zdroj: www.freepub.cz/2014/iqrith