Pohádka o izraelských agresorech a nevinných Palestincích
10.06.2009 17:17
Autor: Viktor Dvořák
Izraelská akce v Gaze sotva začala, ale světová média se na ni dlouho a svědomitě připravovala. Hamás měsíce ostřeloval Izrael raketami - nic. Hamás neobnovil příměří s Izraelem - ticho po pěšině. Desítky palestinských raket během jediného dne dopadly na izraelská města - stěží krátká zmínka. Izraelský premiér v arabské televizi apeloval na Palestince, aby zastavili útoky, jinak bude Izrael nucen jednat - malá zpráva na okraj. Izrael zahájí bombardování Gazy - několikaminutové reportáže v hlavních zpravodajských relacích, stovky obrázků zraněných palestinských dětí, naříkajících matek a hulákajících mladíků slibujících odvetu, když zrovna na chvíli přestanou omílat "Alláhu akbar". Blesk z čistého nebe. Absurdní fraška mediální virtuální reality se blíží k vyvrcholení a pointa, kterou má divák pochopit, je jasná - Izrael je agresor.
Každý, kdo poslední týden sledoval anglické zpravodajství izraelských deníků Haaretz či Jerusalem Post tušil, že se něco chystá. Palestinský tlak na Izrael se vystupňoval poté, co Hamás, teroristické hnutí jež vyhrálo demokratické volby na palestinských územích a v současné době vládne v Gaze, odmítl prodloužit půlroční "příměří". Slovo příměří v uvozovkách uvádím proto, že to v podstatě žádné příměří nebylo, neboť Palestinci dále na Izrael odpalovali své podomácku vyrobené rakety, což zase přinutilo Izrael Gazu izolovat a zastavit dodávky humanitární pomoci a paliva, které Hamás používal právě k výrobě těchto raket. Tak či onak, po ukončení příměří na Izrael začaly v podstatě pršet minimetné granáty, střely Kasám a také střely normálně používané v raketometech Grad, tedy ty, jejich použití Gruzínci v Jižní Osetii média tak oplakávala.
Izrael pochopitelně musel reagovat, žádná demokratická vláda nenechá teroristy útočit na své občany beztrestně, obzvláště ne před volbami, kdy ti občané, kterým na hlavu padají cizí rakety, mohou vyjádřit svůj názor na situaci. Hamás byl opakovaně vyzván, aby útoky zastavil a obnovil příměří, čemuž se vedoucí představitelé Hamásu vysmáli. Izraelská nečinnost byla Hamásem zesměšňována jako slabost a nerozhodnost Židů, kteří stojí před porážkou. Izraeli tedy nezbylo, než sáhnout po použití vojenské síly jako po posledním prostředku, který mu zbyl.
A tady přichází na řadu politickokorektní mašinérie světových zpravodajských stanic v čele s BBC. Mezi řádky čteme jasné poselství - Izrael bezdůvodně útočí na bezbranné Palestince. Izrael zabíjí ženy a děti. Izrael nechce mír. Izrael zabil víc lidí, než Palestinci. Izrael dohnal Palestince k terorismu a teď se mstí. Představitelé některých světových velmocí dosazují do šablonovitých prohlášení pro tisk jména znepřátelených stran a vyzývají je k zastavení násilí. Jiné státy se nerozpakují rovnou odsoudit Izrael, jen na okraj zmiňují, že by možná i Hamás měl přestat útočit. Vida, situace se od natočení seriálu "Jistě, pane premiére" příliš nezměnila.*
Pokrytectví toho všeho bije nezaujatého pozorovatele do očí. Co by měl Izrael asi tak dělat? Nechat se bombardovat a se stoickým klidem předstírat, že se nic neděje? Která z oněch velmocí, které Izrael kritizují, by dovolila cizí teroristické organizaci beztrestně ostřelovat svá města? Nechala by se Francie bombardovat Lucemburskem, aniž by reagovala? Nechalo by se Rusko napadat čečenskými teroristy? Ale počkat, to už tu bylo a víme, co následovalo - vpád do Čečenska, obklíčení hlavního města Groznyj a jeho srovnání se zemí za pomocí soustředěného dělostřeleckého bombardování. Počet mrtvých civilistů šel tehdy do desetitisíců. A nebylo to náhodou Rusko, kdo zdůvodnil nedávnou invazi do Gruzie ochranou "svých" občanů v Jižní Osetii před ostřelováním gruzínskými silami?
Z nějakého důvodu se však od Izraele očekává, že na rozdíl od jiných nechá cizí teroristy mrzačit a zabíjet své obyvatelstvo. BBC nikdy neopomene zdůrazňovat civilní ztráty, které izraelské odvetné akce způsobují, často s odkazem na zdroje spojené s Hamásem. Musím zjistit, zda-li se během 2. světové války běžně odkazovala na zdroje z Goebbelsova ministerstva, měly totiž zhruba stejnou informační hodnotu. Co BBC zdůrazňovat nechce je fakt, že Palestinci si Hamás svobodně zvolili v demokratických volbách, monitorovaných mimo jiné i pozorovateli z EU. To vše několik měsíců poté, co se Izrael dobrovolně a úplně stáhl z pásma Gazy.
Jinak řečeno, místo toho, aby využili izraelského stažení k jednání o míru, si Palestinci zvolili do čela teroristickou organizaci, která ve své chartě slibuje boj až do konečného zničení Izraele vojenskými a teroristickými prostředky, která odmítá jednání jako způsob dosažení míru a která neuznává existenci Izraele a případný vznik palestinského státu v sousedství Izraele. Organizaci, jejíž vrcholní členové opakovaně vyzývají k vyvraždění či vyhnání všech Židů v Palestině. Hnutí, které učí malé děti, že zemřít jako sebevražedný útočník v boji se Židy by mělo patřit k jejich životním cílům.
Vysvětlení politicky korektních médií, že Palestinci pro Hamás hlasovali kvůli jeho sociálním programům a slibům obnovy ekonomiky a ne kvůli boji s Izraelem, na němž je jeho program postaven, neobstojí. "Úspěchy" Hamásu spočívají ve vyhnání konkurenčního Fatáhu z Gazy, zavinění blokády pásma Gazy a zbídačení již tak chudého obyvatelstva, přesto se však i nadále těší silné podpoře Palestinců. Jediná oblast ekonomiky, která zdá se prosperuje, je výroba teroristických raket v Hamásem zřizovaných dílnách pod dohledem íránských instruktorů. Zahraniční obchod se omezil na pašování zbraní a výbušnin z Íránu a některých arabských zemí.
Rozumný národ se zdravým pudem sebezáchovy by se nevydával na cestu, která může vést jen a pouze k nekonečné válce s mnohem silnějším nepřítelem ve které není naděje na vítězství. Palestinci se však nechovají jako rozumný národ. Jejich kolektivní zaujetí totální válkou proti Izraeli, ve které je každý Žid nepřítelem na život a na smrt, snese srovnání s poblouzněním některých národů během 2. světové války. Paralely s japonskými kamikaze či německým ostřelováním Londýna raketami V2 nejsou zcela náhodné. Palestinci nejsou nevinné oběti či snad rukojmí v rukou Hamásu, celé jejich obyvatelstvo nese odpovědnost za to, co se děje, a proto musí počítat s následky, tak jako německé a japonské obyvatelstvo neslo následky agrese, kterou jejich země rozpoutaly. Jak víme, západní spojenci si tehdy nebrali servítky a s klidem ničili celá města zápalnými bombami. V porovnání s nimi vede Izrael válku s velmi nadstandardními ohledy na civilní obyvatelstvo, což je mu možná i ke škodě.
S Hamásem nelze jednat, to je zkrátka fakt. Nelze dosáhnout kompromisu s někým, kdo vás chce zabít a pak zcela zničit celou vaši zemi. Ať se politickokorektní internacionála snaží sebevíc, nikdy se jí nepodaří udělat z Hamásu a podobných organizací nevinné oběti izraelské agrese. Avšak propaganda těchto médií zdá se zčásti stojí za vzrůstající nenávistí k Izraeli v Evropě i jinde. Lidé, kteří nemají o situaci přehled, snadno naletí na srdceryvné pohádky o izraelských agresorech, kteří terorizují bezbranné Palestince. Jako u všech pohádek však platí, že realita je zcela odlišná.
Zdroj: https://viktordvorak.blog.
—————