Odporné modlářství pohanských národů

 

Člověk by nevěřil, čemu všemu se dokážou klanět a co všechno dokážou zbožňovat lidé, kteří neznají pravého a skutečného Boha. Názorně se o tom můžete přesvědčit přečtením tohoto článku - je to docela síla...

 

Uctívání falusu má dlouhou historii, která se neodmyslitelně zapsala do náboženství. Falický kult byl rozšířený na celém světě a dokonce i dnes má tento kult milióny ctitelů, hlavně v oblasti Indie, ale i v jiných částech světa. Většina lidí dnes neví, že dávno před Kristem nebyl symbolem boha kříž, ale falický symbol! (Moje poznámka - kříž také!)

 

V dřívějších dobách, byl prý svět obydlen bohy a duchy přírody, které nebylo záhodno urážet, naopak bylo nutné si je naklonit na svou stranu. Lidé se zpočátku báli přírody a to nejen zemětřesení, bouří, záplav, ale také se strachovali o svou úrodu, aby nehladověli, strachovali se také o své děti, atd. Jejich velké přání bylo mít hodně dětí, které by o ně ve stáří pečovaly. Stále více lidí si uvědomovalo, že koitus je nutný k rozmnožování, ale kromě toho jim sexualita přinášela velký pocit potěšení. Jak už to na Zemi chodí, lidé potřebují mít někoho, komu bezmezně věří. Ten, kdo splňuje tento požadavek, je Bůh. Někdy je jeden, někdy bývá bohů mnoho, to podle toho, v jakém časovém období se pohybujeme a na jakém místě.

Antropologové jsou vědci, kteří se zabývají lidským společenstvím, kulturami a také člověkem. A právě ti tvrdí, že původní obyvatelé si vybrali pro zastupování Boha na zemi falický symbol - penis a varlata. Tento důvod je velmi jednoduchý - musíme si nejprve uvědomit, že se tak stalo mnoho let před používání kříže, jako symbolu Boha! Každý muž ve starověku pozoroval, že jedna část jeho těla se občas mění a stává se vzpřímená. Byl to jeho penis, který v něm vzbuzoval pocit mužnosti a síly. Toto jednoduché pozorování se stalo velmi důležité. Ztopoření je důležitý aspekt. Tvořivý mužský princip je přítomen a připraven plodit.Tato fyzická změna - erekce jako symbol síly - zakotvila v lidské mysli a falus začal být považován za symbol maximální síly a všemohoucnosti - za symbol Boha!

S falickými kulty se setkáváme ve starověku (Dionýsos, Hermés, Démétér, Osiris atd.), v hinduismu, šintoismu a také u přírodních národů.

 

Stopy tohoto kultu nalézáme ve všech civilizacích: Mezopotámie, Střední východ, Afrika obzvlášť Egypt, Egejské moře, Trácie, Itálie, celý keltský svět, Švédsko, Sibiř, Jihovýchodní Asie, Indie, Indonésie, Melanésie, Oceánie, Polynésie a Amerika.

 

Posvátný Falus a jeho mýty, víra v jeho kouzelnou moc, obřady, ceremonie, smyslnost, magie, falické uctívání, posvátná mužskost, duchovnost uctívání plodivé sily falusu jako symbol tvořivé síly - to vše hrálo zásadní roli uvnitř doslova každé světové kultury.

 

Slovo falický je fénické slovo. Féničané byli semitský kmen, který osídlil krajinu podél pobřeží syrskopalestinské oblasti, kde se dnes nachází Libanon, severně od Izraele. Féničané byli velmi důležití lidé starověku - jako první vynalezli hláskové písmo.

Symbol tohoto mužského orgánu dostal název phallos, fallos, fallus (řecky), penis (latinsky), lingam (hindsky).

Falický symbol také znamená "odvrátit uhrančivý pohled". Dnes, když chceme odvrátit tzv. uhrančivý pohled, pokřižujeme se a vytvoříme znamení kříže, ale v starověku, lidé dělali falický symbol. Ruku sevřeli v pěst a pak ji ohnuli v předloktí přes paži. Dnes je toto gesto považováno za nemravné gesto. Ale toto gesto mělo odvrátit uhrančivý pohled! Když v dnešní době ukazujeme náš palec ve svislé poloze se zaťatou pěstí, vytváříme falický symbol, a dáváme tím najevo, že je vše v pořádku. Když někomu ukážeme vztyčený prostředníček, danou osobu urazíme. V době před Kristem bychom takovým gestem danou osobu požehnali, tím že jsme vytvořili falický symbol… Když si hrajeme s dítětem a ukazujeme mu „figu“ gesto ("ukradený"pupík) tak, že umístíme palec mezi dvěma uzavřenými prsty, bylo to ve starověku považováno za „nejdražší“ falické znamení. Patrně proto, že symbolizovalo dobrý osud. Dnes je význam všech těchto znamení obrácena a považujeme je za oplzlá, protože znamení kříže převzalo vládu!! (Moje poznámka - Bohu díky!)

Na území Judei a ve starém Řecku byla vždy mužnost mužů reprezentována falickými symboly - penisem a varlaty, které také symbolizovaly nutnost ctít a respektovat všemocného Boha.

Víte, jaký náboženský symbol používali lidé v Pompejích? Falický symbol! Byl všude, kam oko pohlédlo. Uvnitř v domě, venku, na nábytku, na nádobí, na obrazech, v kuchyni, v jídelně, v obývacím pokoji, v chrámech, dokonce na chodnících na ulici byly také falické symboly. Proč ne, jestliže tyto falické symboly reprezentovaly jejich Boha. (Moje poznámka - není divu, že Pompeje dopadly, jak dopadly...)

 

 

Už jsme zapomněli, že první katolické církve měly uvnitř chrámů i na venkovních zdech umístěny stejné falické symboly s penisem a varlaty jako náboženské symboly.

Toto jsou hlavní důvody, proč jsou občas falické symboly k vidění dodnes na kostelech. K politování je stále mnoho lidí, kteří kritizují stavitele, proč stavěli kostely a katedrály s falickými symboly. Kritici označují tyto práce jako pornografii. Proč? Protože neznají mystický a náboženský význam těchto falických symbolů. Má někdo zájem o objasnění?

Měli bychom si uvědomit, že dnes v každé vesnici, městě jsme obklopeni falickými symboly. Věže kostelů, obelisky, Eiffelova věž v Paříži, washingtonský památník, atd., to jsou všechny falické symboly. Proč? Všechny tyto struktury symbolizují výraz moci, síly - síly, nejen náboženské, ale také politické.

Říká se, že život je báječný, vždyť vytvořil velký zázrak. Muž v sobě objevil sílu reprodukce, dynamický proces tvoření a obnovování života. Orgán k tomuto tvoření se stal od nejranějších časů předmětem úcty a uctívání, člověk vlastně reprezentuje božského Tvůrce.

 

Kdekoliv se falický kult rozšířil, tam se stavěly kameny, pilíře, obelisky a různé sloupy.

 

 

 

 

 

Kamenné symboly, jejichž slávu odnesl čas...

 

Tento zlatý Falický kříž zobrazuje čtyři falusy a kruh s ženskými vnějšími genitáliemi a čtyřmi varlaty uprostřed. Takto navržená ozdoba visela na krku člověku s vysokou hodností. Tento zajímavý šperk by nalezen v San Agata di Goti u Neapole na začátku 19. století.

Bohy plodivé síly lze nalézt doslova ve všech kulturách a jejich typické zobrazení bývá ve společnosti zvířat. Snad nejpozoruhodnějším příkladem byli staroegyptští bohové Min, Amon, Ra, Osiris, řečtí Priapus, Sylvanus a římský bůh přírody Faunus.

 

Osiris jako mumie - videňské muzeum.

 

„Falický pták“ byl používán ve starověkém Řecku u příležitosti rituálu, který měl pomoci lidem zabezpečit úrodu.

 

U příležitosti Dionýsových oslav nesli účastníci falické tyče. Velice důležitý prvek při Dionýsových slavnostech došlo k odhalení falusu. Falus byl lidovým symbole úrodnosti. Falické ikony byly často umísťovány před domem, při vstupu do domu, na zdech, vytvářely hranice, objevovaly se i na hrobech, atd. Falus se používal jako symbol ochrany, měl chránit a odvracet zlo. Falus nezdobil a nechránil jen domy, ale také jednotlivce. Amulety ve tvaru se vyráběly z bronzu, mosazi, korálu, kosti nebo ze zlata.Také byly vyráběny v tomto tvaru prsteny a přívěsky určené jak dětem, tak dospělým.

Teprve nedávno byly objeveny kamenné falusy umístěné v kostelích ukryté uvnitř oltářů. Všechny pocházely z období před 14. stoletím.

V dobách zlaté éry egyptské civilizace bylo všudypřítomné egyptské božstvo úrody a ochrany zobrazováno s černou nebo zelenou tváří. Černá znázorňovala tmavé úrodné bahno každoročních nilských záplav a zelená tvář reprezentovala vegetaci, která pramení z této úrodné země.
Minimálně jedna postava ze starověkých egyptských božstev byla vždy vyobrazena se vztyčeným falusem a také s korunou a dvěma rovnými péry.

Egyptské náboženství mělo velký vliv na pohanské kulty Řecka a Říma. Tento vliv později přešel do ranného křesťanství, které pohltilo hodně z vnějších rituálních symbolů z pohanského Egypta, stejně tak i esoterické myšlenky a znalosti, které si našly uplatnění v gnosticko-křesťanské literatuře.

Kult boha lásky je nejdokonalejší harmonií. Lidé věří v účinnosti kultu, který milují. Falický kult tak nikdy nevymizel.

 

Mužský tvůrčí princip plodivé síly přírody a lidstva, působnost a mohoucnost Stvořitele a proudění života. Postavy zobrazené se ztopořeným penisem představují účast člověka a přírody na životě, potenci a odvracejí také neštěstí.

 

 

 

Toto je starověký sexuální rituál prováděný pohany v době antiky. Falický kámen je polévaný olejem. Jak je vidět na snímku vpravo, tento rituál se provádí dodnes.

 

Puritánský hinduismus původní oslavu lingamu jako mužského přirození pozměnil na oslavu lingamu v podobě chrámového kamenného kužele. Během obřadů kněz zamilovaně hladí lingam, ozdobuje ho girlandou, kreslí na něj žlutou santalovou barvou rituální a symbolické znaky. Účastníci obřadu zpívají "om namah šivája" a kladou okvětní lístky na lingam. V kulminačním bodě obřadu poleje kněz lingam lepkavou bílou hmotou smíchanou z mléka a medu.

 

 

Před časem archeologové z univerzity v Tübingenu našli v jeskyni Dutá skála (Hohle Fels) 19 centimetrů dlouhý vápencový falus, který pochází z doby asi 28 tisíc let před naším letopočtem. Podle nálezců nepochybně sloužil k rituálním praktikám, k sexu však měl asi jen nepřímý vztah. Mohlo prý jít o rituální nástroj k osekávání pazourkových břitů; do zbraní se tak zřejmě přenášela síla, kterou falus symbolizoval. Podobné používání falusu by podle vědců také vysvětlovalo hluboké rýhy na obou koncích kamenného válečku.

PENIS A FALUS

Penis je anatomický výraz pro mužský rozmnožovací orgán

Falus je antropologický a teologický výraz pro představu mužského rozmnožovacího orgánu

Penis je orgán, který má biologickou funkci, ale falus je myšlenkou uctívanou v rámci různých náboženství jako SYMBOL moci přírody.

Hebrejské náboženství také původně uctívalo falus a bylo naplněné různými falickými elementy až do pátého století, kdy náhle tajemně zmizely. Kněží vytvořili důmyslnější náboženství pod inspirací Persie a Babylonu.

Ve starověku se konaly průvody podobné dnešním poutím, jako např. na svatého Cyrila a Metoděje na Velehradě, na svatého Matěje, na svatého Václava atd. Naši předci zhotovili dřevěný rám, na kterém nesli velký falus a velká varlata, se kterými pochodovali po ulicích měst a vesnic, za touto falickou sochou se vytvořil průvod podobný procesím katolíků z dnešní doby …

U Isernia, v Abruzzi, byly velice populární slavnosti k uctění památky sv. Kosmy a Damiana. Většinu návštěvníků tvořili neplodné ženy a lidi s pohlavními nemocemi z velké části ze střední Itálie, ale i odjinud. Stánky v ulicích byly naplněné falickými obrazy. Falus z vosku si kupovaly neplodné ženy, které jej později odevzdaly v kostele. Muži a ženy s pohlavními chorobami se v kostele odhalili a byli namazáni kněžími svatým olejem. Tyto slavnosti se konaly každoročně od dávných dob do r. 1780, kdy Vatikán tyto slavnosti zakázal.

Pojďme se vydat do míst, kde dodnes narazíme na tento kult.

V řeckém městě Tyrnavos je poslední den před velikonočním půstem věnovaný svátku Bourani. Tento svátek je odvozen od starověkých dionýsovských slavností.
Dvě desítky mužů v krojích nutí účastníky líbat falické symboly a přitom pít víno. Na závěr tohoto svátku účastníci odsoudí falus za jeho viny a oběsí ho na stromně.
 

V Indii, která je klasickou zemí falického uctívání, Hindové převzali falický kult od původní populace poloostrova. Na všech ostrovech na jihu Indie existovalo intenzivní uctívání falického kultu, které trvá dodnes.Tamní uctívači lingamu (falusu) tvrdí, že tento symbol ochraňuje jejich domovy a chrámy. Kamenný lingam je uctíván v každé domácnosti, a ty velké se nosí u příležitosti svatých průvodů.

Na ostrově Nias vedle Sumatry dodnes kreslí na své domy falické postavy svých předků, ke kterým se modlí.

V Nové Guineji mají některé kmeny připravena zvláštní místa na spaní pro mladé a svobodné muže, na stěnách těchto místnostech jsou vyobrazeny scény pohlavního styku.

Celebes je jedenáctým největším ostrovem na světě patřící k Indonésii. Tento ostrov se „zapojil“ do uctíváním falického kultu. Ženské postavy jsou zobrazovány s důrazem na velkou hruď a falické postavy mužů můžeme vidět ve všech chrámech. V některých chrámech je dokonce zobrazen pohlavní styk.

Další místo, kde se intenzivně uctívá falus, je Jáva. Jeden z bohů se nazývá „Falus Ulisiwa“.

V Japonsku v době své modernizace na konci 19. století bylo vcelku běžné, že v šintoistických chrámech byly sochy bohů vyobrazeny s falusem, ke kterým měli lidé velikou úctu.

V Japonsku, kde bůh nikdy nebyl a není chápán jako prvotní náboženské dogma, dodnes říkají přírodním silám kamiové. Teprve později vznikla šintoistická Trojice božstev – kořenů stvoření v Japonsku, uváděná na počátku kronik Kodžiki a Nihongi.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Dodnes jsou tyto staré symboly k vidění na zdech chrámů, kostelů, kaplí v celé Evropě, přestože většinu symbolů nechala katolická církev odstranit.

Víte o tom, že i na našem území toto uctívání mělo svoji tradici? Také zde jsou k vidění falické symboly. Před časem jsem se s nimi setkal v Chebu, ve městě, které kdysi bylo vstupní branou do Čech.

Na vysoké skále nad ohybem řeky Ohře byl v první polovině 12. století postaven románský hrad. Bylo to v době, kdy Chebsko právě nebylo součástí českého státu (časté změny v této oblasti vcelku běžné). Majitelé páni z Vohburgu ho postavili na místě, kde již od 9. století stálo slovanské hradiště. Dominantou hradu je románská Černá věž, vystavěná z černých bosovaných kvádrů, těžených v nedaleké Komorní hůrce. Její výška je 18,5 m a síla zdiva dosahuje v přízemí 3 m. Nás však bude zajímat nejcennější stavba hradu a tou je jednopatrová kaple sv. Erharda a Uršuly. Tato patrová kaple, stojící v sousedství paláce, je architektonickým skvostem, jehož stavební hodnota překračuje hranice našeho státu.

První historická zpráva o kapli uvádí, že roku 1213 v ní císař Friedrich II. vydal zlatou bulu, upravující vztah mezi panovníkem a církví.

Přízemí se čtyřmi masivními granitovými sloupy, nesoucími křížovou klenbu čtvercové lodi, zapuštěné 1,5 m pod úrovní okolního terénu, je učebnicovou ukázkou románského slohu. Původní podlaha z keramických dlaždic byla v 19. století překryta kamennými deskami. Ve stejné době bylo u vstupních dveří postaveno dvouramenné schodiště.

přízemí při vstupu - Kaple sv. Martina - na pravém snímku pohled při výstupu po schodech do horní kaple

Po dvou schodech lze vystoupit do chóru, zúženého z obou stran sakristiemi. Obdélníková románská okénka, poskytující jen orientační světlo, byla pod hrubou omítkou z 18. století objevena a odkryta až v roce 1996 a 1998. Gotické okno v čele chóru bylo probouráno při přestavbě ve 14. století a nově osazeno bylo až kolem roku 1960.

V severní sakristii byla v prosinci 1997 objevena část kamenného základu starší fáze kostelíka z 10. století. Pod podlahou jižní sakristie byla zjištěna dosud neznámá přestavba kaple ve 14. století. Mezi kamennou destrukcí se vedle keramiky nalezla drobná mince z hornofalckého Laufu a jako první nález svého druhu v Chebu také železné votivní zvířátko, používané jako obětina kultu sv. Martina, patrona dolní kaple.

Horní Kaple sv. Erharda a sv. Uršuly. Okna a výzdoba hlavic jsou čistě románské. Jemná kamenická práce na nich vykouzlila rostlinné ornamenty a figurální výjevy ve velmi naturalistickém pojetí.

Horní kaple je vzdušná s dekorativními prvky. Zdobí ji štíhlé sloupy s dekorativními hlavicemi s románskou výzdobou. Nicméně lze konstatovat, že interiér horní kaple již obsahuje některé gotické prvky, jako gotickou lomenou křížovou klenbu.

Stylově odlišný mramorový sloup s kanelovaným dříkem v kněžišti si dovezl pravděpodobně Friedrich II. Sicilský ze své rodné Italie. Vedle malinké sakristie vlevo od chóru vede na půdu točité schodiště. Jím se lze dostat do světničky s renesančním krbem, kde měl podle pověsti mít v letech 1458-1477 svou alchymistickou dílnu měšťan Zikmund Wann, historicky skutečný zakladatel špitálu ve Wunsiedelu.
Nádherná horní kaple sloužila jistě bohoslužbám při císařských návštěvách, ale spokojit se s výkladem, že v dolní kapli mohl jen prostý lid sledovat obřad pouze spojovacím otvorem, by bylo příliš zjednodušující. Obě kaple jsou samostatnými svatyněmi a bohoslužby v nich probíhaly odděleně; vždyť každá má i vlastní zasvěcení.

 

Symbol vyjadřující přítomnost plodivých sil. Je to zastoupení přírody a jejího tajemství.

Muž držící si své vlastní vousy má představovat masturbaci.