Má islám něco společného s marxismem?

Komunisté i muslimové káží sebeobětování jedince v zájmu celku. Obě hnutí očekávají od svých následovníků nekritickou poslušnost vůdci, věrnost učení a zlepšení světa považují za svůj úkol. Komunisté hlásají třídní boj, muslimové džihád, ti první dělí svět na soudruhy a odpůrce, ti druzí na věřící a nevěřící. Svůj boj vydávají za obrannou válku, své násilí omlouvají urážkou své důstojnosti. 

Obě hnutí šíří okolo sebe auru strachu a spojuje je také kult osobnosti, vůdce, láska k vojenským přehlídkám, masovým pochodům, k provokacím, averze ke všem kritikům a naprostá absence humoru. Jak to stojí v Chartě Hamásu: Národ, zasvěcený svatému boji, nezná žádnou legraci. Koncept šíření strachu hraje v programu obou hnutí rozhodující roli. Úvod Manifestu z 1848 hlásal: “Přízrak obchází Evropu.“   

V mnohém jsou obě hnutí reflexí slabostí západní společnosti. Obě profitují ze sklonu západní společnosti k politice appeasementu. Republikánský Řím odkládal z obchodních zájmů tak dlouho svou obranu, až stál Hanibal před branami. Dnes se kupčí s Íránem, Hamásem, Hisb´alláhem a jinými teroristickými skupinami a podceňuje se hrozba islamistů. Islamistický teror je ovšem mnohem děsivější, než ten komunistický. 

Strategie strachu však má svou odvrácenou stranu. Produkuje destruktivní vedlejší účinky. Každý podezřívá každého a hrozí permanentní vnitřní boj. Nestačí jen nenávidět USA a Izrael, boj se přesouvá rovněž na vnitřního nepřítele: íránští šíité nenávidí saúdské sunnity, šíité a sunnité se nenávidí a zabíjejí v Iráku, v Libanonu i v Gaze, Judeji a Samaří.“

autor (Chaim Noll - 53) vyrůstal v DDR v privilegované rodině spisovatele.

(DIG, časopis Německo-izraelské společnosti, č.3/07, ko) 

Publikováno: 25.10.2007

Zdroj: eurabia.parlamentnilisty.cz