Je náš letopočet správný?

04.04.2016 16:28

 

Obhajoba našeho letopočtu a životních dat Ježíše Krista
PRAMENY Z 1. STOLETÍ N. L. POTVRZUJÍ, ŽE NÁŠ LETOPOČET JE ZCELA SPRÁVNÝ!
Ježíš se narodil 25. prosince 1 před n. l. a náš letopočet začíná následujícím 1. lednem 1 n. l.
Král Herodes zemřel před Velikonocemi v březnu 1 n. l.
Ježíš byl ukřižován 3. dubna 33 n. l.

 

O díle P. Jana Pouče „Náš letopočet a král Herodes“ V předmluvách Bible se běžně dočteme, že náš letopočet je chybný, protože Dionysius Exiguus, úředník římské kurie, který roku 532 zavedl, aby se do úředních listin připisovalo anni Domini nostri Jesu Christi, tedy léta Páně, se měl při určení Ježíšova narození dopustit chyby. Toto tvrzení, které nebývá podrobněji odůvodňováno, se v různých obměnách uvádí od 19. století a bývá doplňováno různým datováním, které klade Ježíšovo narození o 4, 6, 7 či 9 let dříve. Již různost těchto dodatečných datací ukazuje, že domnělá Dionysiova chyba se předpokládá, nikoli dokládá, a neuvádí se dokonce ani, v čem spočívá. Jsou to pouhé hypotézy, tedy pokusy určit zpětně datum Ježíšova narození vytvářením umělé spojitosti mezi zmínkou o hvězdě, kterou spatřili mudrcové, jak zaznamenal evangelista Matouš, a nějakým astronomickým úkazem, který je zpětně dohledáván. Za tím účelem se mluví o konjunkci planet v roce 7 před n. l. a jako údajný rok Ježíšova narození se uvádí rok 6 či 7 před n.l. 

Dílo Jan Pouč: NÁŠ LETOPOČET, JEŽÍŠ KRISTUS a KRÁL HERODES od českého kněze Jana Pouče (1884-1962), vydané před třemi roky, ukazuje, že se tyto hypotézy zakládají na chybných výpočtech některých událostí, zvláště smrti krále Heroda, kterou v roce 1885 mylně datoval Emil Schürer do roku 4 před n.l. Otec Jan Pouč, důvěrně obeznámen se všemi známými letopočty a chronologiemi, se ve své práci opírá o pevné historické události a časová období života konkrétních historických osobností. Neúprosnou řečí čísel pak potvrzuje, že Josephus Flavius zaznamenal dostatek konkrétních událostí a časových spojitostí, z nichž plyne, že Ježíš Kristus se narodil 25. prosince roku 1 před naším letopočtem, přičemž náš letopočet začíná nejbližším 1. lednem po Ježíšově narození. Mravenčí - několik desetiletí trvající - práce otce Jana Pouče vynáší na světlo spoustu nových i starých poznatků. V Římské říši císař Julius roku 45 před n.l. zavedl závazný dvanáctiměsíční kalendář, avšak nestanovil žádný letopočet, tedy vztah, kterým by bylo počítání času ukotveno k nějaké významné dějinné události. Až do poloviny 5. století je jako životní kontext na římských hrobech zmiňován úřadující konsul, a nikoli počet roků od založení Říma (ab Urbe condita). Teprve ve čtvrtém století bylo sestaveno několik různých letopočtů s odkazem na stvoření světa, na zničení jeruzalémského chrámu anebo na vznik Říma. Letopočtů vznikla asi stovka. Přitom byl brán zřetel na již dávno vžité nařízení císaře Augusta, aby každý kalendářní rok začínal prvním lednem. Protože však různí autoři (Fabius Pictor, Cicero, Livius, a jiní) zaznamenali různé chronologie, existovalo několik různých letopočtů vztahujících se k založení Říma. Křesťané se však při výpočtu založení Říma drželi seznamu konsulů, který se nacházel na Římském Kapitolu. A protože věděli, kdy se narodil Ježíš Kristus, určili že Řím byl založen 752 let před Kristem. Papežský úředník Dionysios měl přibližně o sto dvacet let později už jen snadný úkol, totiž přestat datovat úřední listiny založením Říma a začít je vztahovat k narození Páně. Rok ani den nemusel Dionysios vypočítávat, protože už byly známy. O 25. prosinci jako narození Páně píše např. Hippolyt roku 204, tedy více než tři sta let před Dionysiem. A Pavel Orosius, galský kněz, píše kolem roku 400, že císař Augustus vydal první nařízení o sčítání lidu 752 let po založení Říma (ab U.C.).
Proč se tedy uvádí jako rok narození Ježíše Krista rok 6 či 7 před n.l.? Otec Jan Pouč názorně ukazuje, že pouze proto, aby se vyhovělo dataci smrti krále Heroda stanovené německým badatel Schürerem mylně na rok 4 před n.l., a ukazuje, že Herodes ve skutečnosti zemřel těsně před velikonocemi roku 1 našeho letopočtu, jak lze vypočítat z údajů, které uvádí Josephus Flavius. Tento židovský historik píše, že smrti Heroda předcházelo zatmění měsíce. Až v roce 1990 potvrdil astronom John P. Pratt (Yet another Elipse for Herod, in The Planetarian, vol. 19, no.4, dec. 1990, str. 8-14) viditelnost tohoto zatmění v Jeruzalémě 29. prosince roku 1 před n. l. Tento nebeský úkaz přesně zapadá do událostí, které podrobně popisuje Josephus Flavius. Spojitost Kristova narození a konjunkce planet Jupitera a Saturna v souhvězdí Ryb v září roku 7 před n.l. je zcela vyumělkované, jak uvádí např. Wolfgang Trilling v knize Hledání historického Ježíše (Vyšehrad, Praha 1993). Evangelista Matouš, který popisuje událost se třemi mudrci totiž napsal, že „hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě“ (Mt 2,9). „Řídíme-li se slovním zněním – píše Trilling – nemá evangelista zřejmě na mysli astronomickou událost, nýbrž přímo zázračný, mimořádný úkaz.“ A proto dodává německý autor „je větší část badatelů zajedno v tom, že se v tomto případě musíme vzdát spojitosti mezi astronomií a textem Písma“.
Správnost našeho letopočtu potvrzuje roku 1916 také významný židovský chronolog, rabín Eduard Mahler. Židé počítali roky od zničení jeruzalémského chrámu přibližně do poloviny středověku. V jejich starých spisech se našla zmínka o roce 987 od zničení chrámu a Mahler ho převádí na rok 1056 n. l. a na rok 4816 od stvoření Adama podle byzantského letopočtu. Propojení různých letopočtů a chronologií, které Jan Pouč dokonale ovládal, mimo jiné rovněž ukazuje, že není třeba vynalézat nové datum narození Ježíše Krista. Žijeme ve správných dějinách, protože, jak už to bývá, ti, kteří jsou časově blíže událostem, o kterých píší, jsou lépe informovaní než my.
Dílo otce Jana Pouče, které vynesli na světlo a připravili k vydání otec Alois Kotek a Vladimír Bláha, je pro běžného čtenáře sice nesnadno stravitelné, protože předpokládá nadprůměrnou počtářskou zběhlost. Obsahuje však obrovské množství poznatků, které umožňují doslova si osahat konkrétnost událostí, na kterých stojí křesťanská víra.
Připraveno s použitím spisu Jana Pouče, Náš letopočet a král Herodes. Chronologie Ježíšova života podle starověkých zpráv, MCM, 2012; a podle indikací Vladimíra Bláhy.


 Milan Glaser

Zdroj: radiovaticana.cz/
 

—————

Zpět