Existuje peklo?

Existuje místo, kde šlehají plameny a kde se navěky smaží hříšníci? Pokud ne, co Bible míní tímto výrazem? Zapuzení od Boha? Naprostý zánik? V zásadě mezi křesťany existují čtyři hlavní pojetí pekla (jeho charakteru i trvání). Jsou to:

- doslovné pojetí
- metaforické pojetí
- očistcové pojetí
- kondicionální pojetí

Já osobně nevěřím v to, že milující a spravedlivý Bůh může někoho, kdo několik let na zemi škodil, trápit věčně v pekle. Je možné, že peklo je stav, který si člověk dobrovolně volí, kde jej netrápí Bůh, ale kde se ze svého vlastního rozhodnutí trápí sám. Je to stav bez Boha, bez závazků, bez vyšších cílů, bez práce, námahy, bez úsilí o zlepšení, bez zájmu o druhé, stav bez lásky (protože láska znamená úsilí a námahu) - svět pouhé rozkoše. Pokud je peklo věčné, pak je tento stav je skutečným utrpením. Je ovšem možné, že peklo je určité místo trestu, které bude mít také svůj konec, a že každý, kdo se tam dostane, vytrpí trest, který bude úměrný tomu, čím se provinil. Zdá se pravděpodobné, že nakonec zemře věčnou smrtí. Zastánci tohoto pohledu říkají, že tak, jak je v Bibli odstupňovaná odměna, je i odstupňovaný trest. Slovo trest však chápejme v tom smyslu, že jde o vlastní svobodnou volbu člověka - člověk tak vlastně dobrovolně trestá sám sebe.

Středověké ztvárnění pekla od Herrada von Landsberg (okolo 1180)

Daniel Agnew

Následující úryvek, který je převzatý z knihy Davida Reagana: Mistrovský plán, srovnává pojetí doslovné a kondicionální.

Trvání pekla
Jak dlouho budou nespravedliví trápeni v pekle? Tradiční pohled říká, že peklo je místo věčného vědomého trápení. Podle tohoto názoru je osoba, která skončí v pekle, odsouzena k nekonečné existenci v ukrutných bolestech a utrpení. Peklo je místem, odkud není úniku, a kde není žádné naděje.
Jiný názor a ten zastávám i já tvrdí, že nesmrtelnost je podmínečná a závisí na přijetí Krista. Věřím, že Bible učí, že nespravedliví budou vzkříšeni, souzeni, potrestáni v pekle po dobu odpovídající jejich hříchům a potom budou zničeni (smrtí těla a duše).
Za chvíli se krátce podíváme na oba tyto názory, ale ještě předtím bych nám všem chtěl připomenout střízlivou pravdu: peklo je skutečnost a je hrozný úděl. Peklo existuje, protože Bohu se nelze posmívat (Galatským 6,7). Bůh se hodlá vypořádávat s hříchem, a to buď milostí nebo hněvem. Jan 3,36 říká: "Kdo věří v Syna, má věčný život; ale kdo Syna neposlouchá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává."
Ať už z Písma dojdeme k jakémukoli závěru vzhledem k trvání pekla, musíme si uvědomit, že peklu je třeba se vyhnout za každou cenu. Ať již zde ničemní trpí věčně nebo jsou zničeni po dlouhém hrozném Božím trestu, je peklo nepředstavitelně hrozným místem.
Musíme si také uvědomit, že náš názor na trvání pekla nepatří k těm nejdůležitějším naukám. Upřímní, zbožní křesťané mohou studovat stejné biblické pasáže o pekle a dojít k různým závěrům o otázce jeho trvání. Naše různé názory, ke kterým jsme došli skrze pečlivé studium v úctě k Bohu, by nemělo způsobovat rozdělení nebo zahořklost v Kristově těle.

Tradiční názor
Jen málokteří tradicionalisté jsou šťastní z učení o věčném trápení ničemných, ale stejně je přijímají, protože věří, že je biblické.
Většina na podporu svého názoru poukazuje na texty, jako je Matouš 25,46: "A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života." Protože slovo "věčný" se používá jak o ničemných, tak o spravedlivých, docházejí k závěru, že trest musí být věčný, stejně jako je věčný život.
Mnoho tradicionalistů také cituje Zjevení 20,10 což je verš, který hovoří o Ďáblovi, Antikristovi a falešném proroku aby dokázali, že Bůh lásky skutečně odsoudí alespoň některé ze svého stvoření k věčnému trápení: "Jejich svůdce ďábel byl uvržen do jezera, kde hoří síra a kde je již dravá šelma i falešný prorok. A budou trýzněni dnem i nocí na věky věků." Argumentují tím, že pokud je pro Boha možné, aby zacházel s některým svým stvořením tímto způsobem, proč by nemohl takto jednat s jinými?
V argumentaci tradicionalistů figuruje ještě další pasáž. Zjevení 14,9-11 (NBK) říká:
" Za nimi letěl třetí anděl a říkal mocným hlasem: "Klaní-li se někdo šelmě a jejímu obrazu a přijímá-li její znamení na své čelo nebo na svou ruku, i ten bude pít neředěné víno Božího hněvu, které je vlito do kalichu jeho rozhorlení; a bude trýzněn ohněm a sírou před tváří svatých andělů a před tváří beránka. A dým jejich muk bude vystupovat na věky věků. A ti, kteří se klanějí šelmě a jejímu obrazu, a kdokoli přijme znamení jejího jména, nebudou mít odpočinutí dnem ani nocí."
Tradicionalisté si všímají toho, že nevěřící jsou nejen uvrženi do ohnivého jezera, kde jejich "muka neuhasnou na věky věků," a kde nebudou mít pokoje "dnem ani nocí." To je v příkrém protikladu ke spaseným, kteří dojdou věčného odpočinutí (Zjevení 14,13). Pro tradicionalisty jak "odpočinek" věřících, tak "nepokoj" nevěřících, prostě ukazuje na vědomý stav.

Další argumenty tradicionalistů
V jiných částech Bible některé pasáže, které hovoří o pekle používají slova "zničit" nebo "záhuba" k popisu toho, co se stane s nespravedlivými. Tradicionalisté tvrdí, že v těchto pasážích se nejedná o vyhlazení, ale o věčné odloučení lidského života od Boží přítomnosti. Tímto způsobem vnímají "záhubu", která trvá věčně.
Filozofičtější tradicionalisté argumentují tím, že člověk byl stvořen k Božímu obrazu. Někteří tradicionalisté věří, že utrpení v pekle musí být věčné, protože lidstvo bylo učiněno k Božímu obrazu a tento obraz nemůže být "nestvořený." Proto věří, že nesmrtelnost byla dána lidstvu, když Bůh stvořil muže a ženu ke svému obrazu.
Nakonec mnozí tradicionalisté věří, že peklo musí být věčné kvůli povaze hříchu samotného. Každý hřích je přestoupením proti Bohu, říká tento argument, a protože Bůh je nekonečný, každý hřích je nekonečně ohavný. Tuto argumentaci použil Jonathan Edwards, velký puritánský teolog, ve své knize Spravedlnost Boží v zatracení hříšníků.
Jak lze vidět, zdají se tyto argumenty biblické i dostatečné. Ale přesto nejsou bez podstatných těžkostí. Dovolte mi vysvětlit, proč jako lepší řešení považuji přístup kondicionalistů.

Názor kondicionalistů
Učení o věčném trvání pekla se tak dlouho zastávalo v celých dějinách křesťanství, že se mu odvážilo čelit jen velmi málo lidí. Je také pravda, že nejvíce moderních kritik se sneslo ze strany sekt. Proto člověk, který se odvažuje zpochybnit tracionalistický přístup, podstupuje riziko toho, že bude označen za zastánce nějaké sekty.
Typickou charakteristikou moderních křesťanských sekt je jejich odmítání reality pekla. Někteří tvrdí, že budou spaseni všichni. Většina zastává názor, že nespravedliví budou zničeni fyzickou smrtí.

Potíže tradicionalistů
První úskalí tradicionalistického pohledu spočívá, podle mého názoru, v tom, že napadá Boží charakter. Stále jsem se ptal sám sebe: "Jak by mohl Bůh milosti, milosrdenství a lásky navěky trápit převážnou většinu lidstva?" Nezdálo se mi to ani milující ani spravedlivé. Samozřejmě že si uvědomuji, že je Bohem spravedlnosti, svatosti a práva, ale je opravdu věčné utrpení spravedlivé? Zdálo se mi, že pojetí věčného utrpení dělá z pravého Boha spravedlnosti vesmírného sadistu.
Zadruhé, pojetí věčného trápení je v protikladu k biblickým příkladům. Bůh zničil Sodomu a Gomoru ohněm náhle a rychle. Zničil vodou ničemný svět Noemovy doby náhle a rychle. Přikázal pozabíjet Kenaánce rychle. V Mojžíšově zákoně nebylo žádné opatření pro věznění nebo mučení. Tresty za porušování Zákona byly buď náhrada nebo smrt. I obětní zvířata byla ušetřena trápení díky podrobným předpisům pro jejich zabíjení, které zaručovaly smrt, která bude tak rychlá a bezbolestná, jak jen to bude možné.
Jako student Božího prorockého slova jsem se u tradičního pohledu setkal se třetím problémem. Věčné trápení je v protikladu k popisnému názvu, který proroctví používají k popisu pekla. Jde o název "druhá smrt." Je to výraz typický pro knihu Zjevení (Zjevení 2,11; 20,6.14; 21,8). Jak může být peklo "druhou smrtí", když v něm bude člověk trápen při vědomí věčně?

Co znamená "záhuba"?
Čtvrtým důvodem, proč mě tradicionalistický pohled vždy neuspokojoval, je skutečnost, že ignoruje důležité biblické učení o pekle, totiž, že peklo je místem záhuby. Ježíš sám mluvil o pekle jako o místě "záhuby" (Matouš 7,13). Dále u Matouše 10,28 Ježíš říká: "Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může i duši i tělo zahubit v pekle."
Podobně, ve 2. Tesalonickým 1,9 Pavel říká, že ti, kdo neposlouchají evangelium, "jejich trestem bude věčná záhuba." Pisatel listu Židům říká, že nespravedliví zakusí hrozný soud, který bude mít za následek jejich pohlcení ohněm (Židům 10,27). I jeden z nejvíce utěšujících veršů Bible hovoří o záhubě nespravedlivých: "Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný" (Jan 3,16).
Výklad tradicionalistů, že slovo "zahubit" a "zahynutí" znamená "nenahraditelná ztráta" se mi zdá jako nepřiměřené. Proč by slovo "zahubit" nemohlo znamenat přesně to, co znamená?

Význam trestu
Zapáté, existuje rozdíl mezi věčným trestem a věčným trestáním. Jde o rozdíl mezi tím, utrpět nějaký trest, který je věčný ve svých následcích nebo zakoušet věčné trestání.
Bible také mluví o věčném soudu (Židům 6,2). Jedná se o soud, který pokračuje věčně nebo je to soud s věčnými následky? Podobně Bible mluví o věčném vykoupení (Židům 9,12). Ale to neznamená, že Kristus bude pokračovat v díle vykoupení navěky. Toto dílo se uskutečnilo na kříži, jednou pro vždy. Jednalo se o věčné vykoupení, protože mělo věčné následky.

Symbolika
Zašesté, již dříve jsem uvedl, že tradicionalisté často citují Zjevení 14,9-11, aby ukázali, že utrpení ničemných bude věčné. Nejčastěji v něm zdůrazňují dvě pasáže. První se vztahuje na ty, kdo na sebe přijmou cejch šelmy během "velkého soužení". Je psáno, že budou "mučeni ohněm a sírou před svatými anděly a před beránkem." Druhá říká, že "dým jejich muk bude vystupovat na věky věků" (NBK). Povšimněte si, že tato pasáž (v přesnějších překladech Bible, pozn. překl.) nemluví o věčných mukách, ale o tom, že dým jejich muk bude vystupovat navěky.
Bible se nejlépe vykládá Biblí, a když si vyhledáte podobná místa, zjistíte, že hovoří symbolicky o trestu, který má věčné následky, nikoli o trestu, který trvá věčně. Uvažujte například o Izajáši 34,10, který hovoří o zničení Edómu. Říká, že kouř zničení Edómu "bude stoupat věčně."
Navštívil jsem Edóm (jižní oblast moderního Jordánu v oblasti kolem Petry). Viděl jsem jeho zpustošení, ale neviděl žádný dým, který by stoupal do nebe. Odkaz na věčný dým je zjevně symbolický. Ukazuje, že zničení Edómu podá věčné svědectví o tom, jak Bůh jedná s hříšnou společností.
Totéž platí o Judovi 7, kde je řečeno, že Sodoma a Gomora zakusila "trest věčného ohně." Také jsem byl v oblasti na jižním okraji Mrtvého moře, kde původně ležela obě města. Místo je zcela pusté, ale není zde žádný dým, který by vystupoval do nebe. Ta města nehoří navěky. Byla zkrátka zničena ohněm, a to mělo věčné důsledky.

Nesmrtelnost
Nakonec, mnoho tradicionalistů věří, že duše je nesmrtelná. Je to ale pravda? Věřím, že Bible zcela jasně popírá nesmrtelnost duše.
V 1. Timoteovi 6,15-16 Pavel říká, že nesmrtelný je jen Bůh. A 1. Korintským 15,53 učí, že vykoupení nebudou nesmrtelní, dokud nebudou vzkříšeni.
Jinými slovy, nesmrtelnost je Boží dar, který on dává ve své milosti vykoupeným v době jejich vzkříšení. Není důvod věřit ve věčné peklo, pokud není duše ve skutečnosti nesmrtelná. A to skutečně není.

Mohou dějiny rozhodnout o této otázce?
Až dosud jste mohli vidět, že jak tradicionalistický, tak kondicionalistický přístup k peklu lze podložit Biblí. Pomohou nám tedy k rozhodnutí, který přístup je správný, dějiny církve?
Naneštěstí ne, protože s oběma názory se můžeme setkat už u velmi raných spisů. Myšlenku pekla, kde nekající budou věčně mučeni, můžeme vystopovat ještě do doby před Ježíšem. O věčném trápení ničemných mluví apokryfní knihy Kniha Enochova a Čtvrtá kniha Sybyliných proroctví. Velký Rabbi Hillel, který žil zhruba ve stejné době jako Ježíš, učil, že jedna třída hříšníků bude trestána "na věky věků" i když tvrdil, že většina zatracených bude zničena.
To všechno jsou nekřesťanské zdroje. Ale i Cyprián, křesťan ze třetího století, napsal, že "zatracení budou věčně hořet v pekle." Pokud se zeptáme, kdo byl zodpovědný za ucelení a popularizaci tradicionalistického názoru, zjistíme, že to byl Augustin kolem roku 400 n.l. Tradicionalistický výklad však byl vyučován dlouho předtím.
Kondicionalistický přístup můžeme také sledovat již od biblických dob. Můžeme jej například nalézt ve spisech Justina Mučedníka (114 165 n.l.). Ve svém Dialogu s Židem Tryfonem Justin uvádí, že duše je smrtelná, že duše nespravedlivých budou trpět jen tak dlouho, dokud to Bůh připustí, a že nakonec jejich duše přestanou existovat. Toto pojetí také potvrzuje v Didaché, křesťanské příručce ze druhého století. Tato kniha hovoří o "dvou cestách" cestě života a cestě smrti. Říká, že nespravedliví zahynou.

Realita pekla
Který názor je správný? Já osobně jsem přijal kondicionalistické argumenty. Můžete však dojít k závěru, že důkazy ukazují jiným směrem.
Ať již dojdete k jakémukoli závěru, pokud bude založený na studiu Písma, můžeme se shodnout, že peklo je hrozné, úděsné a příšerné místo, kterému bychom se měli vyhnout za každou cenu. Určitě nechceme, aby tam přišli naši přátélé nebo příbuzní.
Jak jsem opakovaně zdůraznil, pravdou zůstává, že náš věčný osud leží v našich vlastních rukách. Můžeš si zvolit věčný život, když přijmeš Ježíše za svého Pána a Spasitele. Nebo si můžeš zvolit věčné zničení, když odmítneš přijmout Boží dar lásky a milosti. Zvol si život a přijmi Ježíše (5. Mojžíšova 30,15-19).

(David Reagan: Mistrovský plán), Nakladatelství A - Alef
 

Velmi dobrá kniha na toto téma, která srovnává všechny čtyři výklady:

W. C. Crockett, Z. J. Hayes, C. H. Pinnock a J. F. Walvoord: Čtyři pojetí pekla
Tuto knihu si lze objednat u nakladatelství Návrat domů.

Vzato z: jakyje.net